Zasněžený džbán

S Bernym jsme na vandru nebyli společně od slavné cesty do Španělska v roce 2008.

O naše pohodlí se postaraly stěny zateplené prvotřídním ostrovním mechem.

Počasí nebylo zrovna nejpřívětivější. Temná hladina mrazivého jezera (nejhlubšího v ČR) na obou stranách šíje budila výhrůžný dojem. Koho by napadlo, že se odpoledne v mlze ozve šplouchání vody a údery pádel do bortů lodi. S napětím jsme čekali, kdo se vyloupne z mlhy nad hladinou…

Jediná barva kromě odstínů šedi mezi černou a bílou, byla rezavá písčina po poklesu vody ze břehů.

Tábořiště na Prasklém džbánu v zimě. Osiřelé kmeny okolo ohniště, němý kůl na hody mačetou či sekerou a pouze tlumeně znějící hlasy ze srubu, kde u kamen přežívají jediné živé duše.

V odpolední soutěži v rozdělávání ohně pomocí křesadla zvítězil Jerry. jako jediný oheň z mokré březové kůry a trávy opravdu vykřesal, a to hned dvakrát.

A to je ona tajemná návštěva. Po hladině připluly dvě kanoe s neznámými zálesáky, kteří nás na srubu vystřidali. Prý se možná známe od vidění, neboť patří k jeskyňářům z Býčí skály.

Tam jsme šli po nové levobřežní zelené značce z Vladislavi, zpátky při vší klasice do Studence. Nechyběla ani návštěva jedinečné nádražní hospody.

Fotky jsou k dispozici ke stažení zde.

Související články:
	Článek: Silvestrovská stavba srubu 9. 1. 2010